Optické filtry: Přesné spektrální navigátory v biochemických analyzátorech

Úloha optických filtrů v biochemických analyzátorech:

01Optická izolace
Filtry dokáží účinně izolovat nepotřebné spektrální složky, aby zabránily jejich rušení s výsledky testů, a zajistily tak, že biochemický analyzátor dokáže přesně zachytit spektrální signály emitované cílovou látkou, a tím zlepšit přesnost detekce.

02Kompenzace světla
Úpravou filtru lze spektrální signál kompenzovat tak, aby signály emitované různými látkami dosáhly během procesu detekce relativně konzistentní úrovně, čímž se zlepší spolehlivost a stabilita měření.

03Fotoexcitace
Během detekce fluorescence lze filtr použít také jako filtr pro excitační zdroj světla, aby se zajistilo, že cílovou látku k vyzařování fluorescence dokáže excitovat pouze světlo o specifické vlnové délce, čímž se přesně řídí fluorescenční signál a zlepšuje se citlivost a specificita detekce.

04Zobrazení a snímání světla
Optické filtry lze také použít k zobrazení a snímání fluorescenčních signálů, převádějí zachycené fluorescenční signály na vizuální obrazy nebo elektrické signály, které lékaři a výzkumníci mohou analyzovat a interpretovat, což pomáhá realizovat automatizaci a inteligenci biochemických analyzátorů.

Běžné typy optických filtrů používané v biochemických analyzátorech:

Filtry se používají hlavně ve spektrálních zařízeních biochemických analyzátorů k měření absorbance nebo intenzity fluorescence vzorku výběrem světla o specifické vlnové délce, čímž se určuje koncentrace chemických složek ve vzorku. Mezi běžné typy patří:

01Úzkopásmový filtr
Úzkopásmové filtry specifických vlnových délek, jako například 340 nm, 405 nm, 450 nm, 510 nm, 546 nm, 578 nm, 630 nm, 670 nm a 700 nm, mají poloviční šířku pásma 10 nm a extrémně vysokou spektrální selektivitu a propustnost. Tyto filtry dokáží přesně selektovat světlo specifických vlnových délek a jsou vhodné pro speciální zařízení, jako jsou čtečky mikrodestiček.